Shrnutí z MF Dnes 

Jugoslávské letadlo DC-9 s 28 lidmi na palubě se zřítilo 26. ledna 1972 u Srbské Kamenice na Děčínsku. Vyšetřovatelé zapsali, že stroj spadl z deseti tisíc metrů.

Tragédie, kterou zázrakem přežila letuška Vesna Vulovičová, čas od času budí pochyby médií. Kromě oficiální verze, podle níž se stroj rozlomil ve výšce deset kilometrů nad hranicí, koluje například zkazka, že do letadla nastražili bombu chorvatští fašističtí separatisté - ustašovci.

Německá televize ARD přišla minulý týden se zprávou, že stroj omylem sestřelila československá protivzdušná obrana státu (PVOS). - více o zprávě o údajném sestřelu čtěte zde

Už v roce 1997 napsal podobnou zprávu napsal odborný magazín Letectví a kosmonautika. Letadlo "jsme sestřelili dvěma raketama. To nevíš, co? Jednou raketou jsme ji poškodili a druhou dorazili, když nouzově klesala", stálo v údajném záznamu z protivzdušné obrany.

Podle Jitky Ungerové z Úřadu pro civilní letectví ale roli hraje spíše mediální zajímavost kauzy (díky přežití letušky, která se dostala i do Guinnessovy knihy rekordů). "Vyšetřovací zpráva ukazuje na to, že na palubě letadla došlo k výbuchu 'zevnitř ven'," přiklání se Ungerová k verzi teroristického útoku.

V článku Sestřelení jugoslávského letadla Čechy by se neutajilo, míní pamětník od radaru bývalý voják Petr Jenka, který v osudný den sledoval radar protivzdušné obrany, soudí, že ne. "I kdyby to úřady zamlčely, Západ by nemlčel," soudí o neštěstí, které přežila jen letuška. 

"Některé věci nezapomenete. Ta DC-9 udělala tak deset až dvanáct kilometrů za minutu a na přeletu hranice měla deset kilometrů výšku," vzpomíná bývalý voják Petr Jenka.

Psal se 26. leden 1972, do civilu mu po téměř dvou letech vojenské služby chybělo pár týdnů a hranici Československa a tehdejší Německé demokratické republiky přelétal stroj jugoslávské společnosti JAT. Na palubě měl 28 pasažérů a členů posádky a letěl z dánské Kodaně do chorvatského - v té době zároveň jugoslávského - Záhřebu.

Stroj zmizel z radaru, což u techniky pocházející z 50. let, kterou tehdy československá protivzdušná obrana používala, nebylo nic výjimečného. "Signál míval výkyvy. V takové chvíli počkáte minutu - jedno 'kolečko' radarové růžičky - jestli se letadlo zase neobjeví," vysvětluje Jenka.

Jugoslávský DC-9 se ale neobjevil ani po třech minutách. Vojáci věděli, že pokud cíl ztratí a ostatní hlásky ho mít budou, přijdou o vycházky. A pod křikem lampasáků, "jak to, že ho ještě nemají", se začali z problému "vyvlékat" - každý po svém. Bylo krátce po páté odpoledne.

Jedna radarová hláska zapsala, že stroj klesá na přistání v Praze - vždyť kam by jinak letěl, když není na radaru - a přestala se jím zabývat. Jiná zaznamenala, že klesá na Brno. "My jsme to udělali předpisově, zapsali jsme ztrátu cíle... Ono se to už 'válelo' u Kamenice a podle některých hlásek to bylo pořád ve vzduchu," vzpomíná Jenka. Jeho rota díky předpisové práci vyvázla bez problémů.

"Semtex by byl praktičtější než sestřel"
Ať se na palubě letadla odehrálo cokoliv, Jenka zpochybňuje verzi, že by ho československé letectvo sestřelilo. "Samozřejmě, to vojenské 'éro' tam být mohlo. To nikdy nemůžete vyloučit. Ale v tak napjaté situaci (mezi východním a západním blokem, pozn. red.) bych se divil, kdyby to Západ 'nerozkecal'."

Případný stíhač, který by se za DC-9 "pověsil" už na německé straně hranice, mohl zůstat skrytý československým radarům. Západní Německo by ale na jih směřující stroje mělo z boku a tamější radarové obsluhy by ho podle Jenky viděly.

Techniku na to západoněmečtí vojáci nepochybně měli. "Cokoliv se u nás šustlo, tak oni šli do vzduchu. Obráceně to fungovalo taky, vzájemně jsme se hlídali. Jedna strana třeba pověsila do vzduchu bezpilotní letadlo jen proto, aby ho obsluhy za "železnou oponou" musely hlídat. I takové hry jsme hráli," vypráví s úsměvem Jenka.

A přidává další argument: "My jsme v té době neměli špatnou tajnou službu. Pro specialisty by - v podmínkách tehdejších letištních kontrol - nebyl problém propašovat na palubu semtex, tak proč dělat takovou okatou věc jako sestřel? Ale mohli v tom jet Sověti, Západ, kdokoliv..."

"Díky přežití té letušky to byla tak velká mediální událost, že se to vytáhlo po 37 letech," uzavřel muž, kterému měsíc a několik dní po neštěstí skončila vojenská služba.

Autor původního článku na MF Dnes:

• Jan Wirnitzer iDNES.cz

Další článek:

Letadlo, které se v 70. letech zřítilo u Děčína, prý sestřelili čeští vojáci

obrázky z tohoto článku:

Srbská letuška Vesna Vulovičová jako jediná přežila pád letadla, které údajně padalo z výšky 10 tisíc metrů. Její jméno se díky tomu dostalo do Guinnessovy knihy rekordů (foto: archiv ČTK)

"Co bylo tehdy celosvětově oslavováno jako zázrak, nebylo vlastně nic jiného než švindl výzvědné tajné služby", tvrdí pražský korespondent ARD Peter Hornung-Andersen. Ve skutečnosti se podle něj letadlo rozlomilo pár set metrů nad zemí.

To, že Vulovičová přežila, proto nebylo tak pozoruhodné, jak se dodnes předpokládalo. Tento fakt je jednoznačně doložitelný na základě nedávno prozkoumaných tajných spisů, tvrdí korespondent. Výmysl pádu z rekordní výšky měl zastřít tuto blamáž, uvedl.

Další svědectví letového dispečera lze najít na blogu Zdeňka Joudala.

Nepleťte si tuto nehodu se simulovanou nehodou DC-9 v pražském Suchdole v roce 1975. Šlo o natáčení jednoho z dílů seriálu Sanitka a havarovaným letadlem ČSA nebylo DC-9, ale vyřazený IL-18.

Občas to na různých forech lidi motaj, až zamotaj.

"Věrné" fotky této "nehody" můžete vidět na https://www.planes.cz/cs/photo/1003063/il18-unknown-czechoslovak-airlines-csa-csa-ok-mimo-letiste/?win_res=1024

Pokud si chcete prohlédnout, jak DC-9 vypadalo, stačí zadat do Googlu do vyhledávače Obrázků DC-9 ...