Španělská chřipka 1918
1. volně podle speciálu 21. století Katastrofy, podzim 2007, strana 98 a 99
Vše začalo pravděpodobně v březnu 1918 ve vojenském táboře Funston v americkém Kansasu. Tamní kuchař přišel na marodku s typickými příznaky - teplota, bolest v krku, bolest hlavy a svalů. Během dvou dnů onemocní stejnými příznaky 522 lidí, znichž už mnozí trpí těžkým zápalem plic. Podobně jsou na tom i ostatní vojenské základny na východním pobřeží. Během jediného týdne je chřipka hlášena ze všech amerických států. Oproti klasické chřipce napadá nikoli staré a oslabené jedince, ale jsou jimi ochromeni naopak zdraví mladí lidé a bohužel také těhotné ženy.
Válka však i přesto pokračovala a američtí vojáci se vyloďovali v různých koutech světa. A mezi nimi připlouvají často už velmi těžce nemocní právě touto nemocí. Během tří měsíců tak zaplavuje chřipka Itálii, Velkou Británii, Španělsko, Čínu a Japonsko. V hustě natěsnaných vojenských základnách se nákaza velmi lehce rozšiřuje a většina vojáků upadá do horečnaté nemoci a mnozí umírají na postupující zápal plic.
Někteří tehdejší lékaři se domnívají, že jde o plicní frmu moru. Množí se zvěsti o tom, že příčinou je německé nasazení bakteriologické zbraně.
V Americe se na chvíli chřipka utišila, aby se v srpnu vrátila mnohem silnější a osudovější. Nejdříve se objevuje v Bostonu, v rušném mezhinárodním přístavu, kudy proudí množství cestujících a vojáků z celého světa. To ji pomohlo v rozšíření do dalších oblastí celého světa i po smotných Spojených státech. Řádí v jižní Africe, na Sibiři, dokonce i na odlehlém souostroví Samoa. V mnoha velkých městech je nakaženo přes polovinu obyvatel. Jsou proto uzavírány školy, úřady, obchody ... všude najdete přecpané špitály, márnice přeplněné nebožtíky, hromadné hroby a v domácnotech žijí nemocní spolu s mrtvými a umírajícími. Obraz podobný středověkým morovým epidemiím.
Každý pokus zastavit rozšiřování epidemie ztroskotává. Lidé nosí gázové masky, v některých městech i povinně. Telefonní sluchátka se pravidelně otírají alkoholem, zdroje vod se každou hodinu sterilizují paprsky horského slunce, někde je i úředně zakázáno přátelské podávání rukou, kašlání či plyvání na ulicích. Lékaři se uchylují k metodám lidového léčitelství. Aplikují se teplé nebo studené zábaly, zázvorový a skořicový čaj, léky proti bolesti a aspirin. Lidé se přiklánějí k pověrám a dávají si trhat zuby i mandle, vkládají si do oděvů kousky síry či vdechují kouř ze dřeva. Žádné úpčinnější prostřdky nikdo nabdnout neuměl.
Jen v Americe bylo nahlášeno 550 tisíc úmrtí. Mnoho případů se však vůbec nezaznemenalo. Doklady o počtu obětí z rozvojových zemí vůbec neexistují. Celkové počty obětí na celém světě se odhadují na 40, 50nebo dokonce na 100 milionů obětí. Během čtyř let války zahynulo na bojištích v uvozovkách jen 15 milionů lidí. Tato forma chřipky dokázala během šesti měsíců zabít minimálně dvakrát tolik obětí.
Této chřipce se říká španělská proto, že na ní zemřelo ve Španělsku během jednoho měsíce na 8 milionů lidí. Španělsko se první světové války neúčastnilo - o to věrnější jsou doklady tehdejšího španělského tisku o průběhu pandemie.
Někteří vědci se domnívají, že původ tohoto onemocnění byl v Číně, kde údajně začíná většina chřipkových epidemií. Důvodem je zřejmě fakt, že tu žijí v blízkém kontaktu s lidmi prasata a drůběž. To vytváří ideální podmínky pro nebezpečné mutace (změny) viru, kdy se mohou vzájemně ovlivňovat viry ptačí a lidské v mezičlánku - ve vepřích domácích.
Vědci našli geny zodpovědné za smrtelnost pandemie chřipky z 1918
vydáno: 30.12.2008, 10:29 | aktualizace: 30.12.2008 10:59
České noviny
Washington - Američtí virologové identifikovali skupinu tří genů, které vysvětlují extrémně smrtící účinek takzvané španělské chřipky z roku 1918. Šlo
o největší známou pandemii v dějinách lidstva, která si krátce po první světové válce vyžádala mezi 20 až 50 miliony obětí, což je mnohem více
lidských životů, než zahynulo ve válce samé. Napsala to dnes agentura AFP s odvoláním na výsledky výzkumu publikovaného v nejnovějším čísle
časopisu Annals americké Národní akademie věd.
"Obvyklé viry zodpovědné za chřipku se v těle člověka množí především v horní části dýchacích cest, tedy v ústech, krku a nosu, zatímco virus španělské chřipky byl schopen se množit i v plicích, čímž vyvolával prudké zápaly plic," uvádí jeden z dvojice hlavních spoluautorů výzkumu Yoshihiro Kawaoka, virolog a profesor fakulty veterinární medicíny Wisconsinského univerzitního systému. Již v době pandemie došli vědci k závěru, že smrtelnost choroby musela být dána její schopností napadat plíce, tehdejší věda však nebyla schopna zjistit příčiny této schopnosti, kterou předchozí virózy neměly. Teprve nynější věda dokázala identifikovat tři geny, které to způsobily. Takový poznatek má velký význam pro to, aby v každé nově se objevující infekci dokázal být od počátku rozeznán její případný smrtící potenciál a aby se ji podařilo zastavit dřív, než se rozšíří v pandemii. Další význam spočívá v možnosti vyvinout novou třídu protivirových léčiv, které by mohly ochránit lidské životy, pokud by nová podobná pandemie vypukla.
Zjištěné geny umožňovaly viru množit se přímo v plicní tkáni, což se ukázalo jako zvláštnost daného patogenu obzvlášť vražedná pro člověka.
Vědci získali virus španělské chřipky řádící v roce 1918 ze vzorků tkáně obětí pandemie, které uchoval Jeffery Taubenberger z patologického ústavu
amerických ozbrojených sil. Celkem identifikovali osm genů španělské chřipky, z toho různými kombinacemi a testy na myších zjistili tři, jejichž
vzájemné působení způsobovalo smrtící variantu. Tyto geny jsou nezbytné pro syntézu proteinu označovaného jako RNA polymerase, který je
potřebný k reprodukci viru, a pro produkci hemaglutininu zajišťujícího přichycení viru k napadené buňce.