Tunguzský objekt - léto 1908

30. června 1908, asi v 7.15 místního času

(podle článku v časopise Enigma - listopad 2008)

Pozorovatel S. P. Semjonov ze zápraží svého domku v sibiřském městečku Vanavara (asi 400 kilometrů severozápadně od ruského městečka Irkutsk).

Na severozápadní straně nebe se mihne obří ohnivý "blesk". Téměř vzápětí se zvyšuje okolní teplota o destítky stupňů - vzduch se mění na nepředstavitelnou výheň. Muž má pocit, že se upeče - jeho košile začne skoro doutnat. Za chvíli koule mizí a ozve se nepopsatelný hluk výbuchu, který div neroztrhne ušní bubínky. Silný vzdušný vír nasává Semjonova a další věci a pohrává si s nimi ve vzduchu jako s papírky. Není divu, že Semjonov na chvíli ztratí vědomí. V dálce se objevuje ohnivý sloupec a těsně po té prachový oblak ve tvaru hřibu.

Po procitnutí Semjonov nepoznává své okolí - jeho dům je napadrť a vůbec vše je k nepoznání.

Dalším svědkem katastrofické události je jeden Evenk: "Po strašlivém výbuchu začal vystupovat k obloze mrak podobný stromu, jehož koruna se postupně stále zvětšovala zářila nesnesitelným oslnivým bílým třpytem."

Záhy jsou podle dalších svědků slyšet i další výbuchy.

Podle pozdějších nálezů se epicentrum exploze nalézá poblíž řeky Podkamenná Tunguzka, asi 65 kilometrů severně od Vanavary. Z vesmíru sem měl přiletět záhadný předmět, tak zvaný Tunguzský meteorit. O pár minut později propuká okolo místa katastrofy v rozsáhlé, téměř neobydlené tajze lesní požár. K výbuchu objektu mělo dojít podle pozdější rekonstrukce už v pěti až deseti kilometrech nad zemí. Mohlo se však jednat o běžný meteorit? (meteorit je kosmické těleso nepravidelného tvaru ze slitin niklu a železa nebo křemičitanů). I přes rozsáhlé pátrání se totiž pod místem exploze nenašly žádné velké úlomky. Zpočátku ani kráter! A navíc exploz meteoritu v atmosféře je výjimečnou záležitostí. Vlivem tření povrchu meteoritů s atomy vzduchu v zemské atmosféře meteority buď téměř úplně "shoří", vlastně se vypaří, a nebo alespoň část jejich hmoty dopadne na zem. Kam se tedy ztratily úlomky obřího tunguzského objektu, jehož velikost mohla být podle svědků od devadesáti do jednoho tisíce metrů? Záhadné zmizení jeho částí se dá vysvětlit jen mimořádně silným výbuchem, tedy například terminukleární explozí - a nebo nedokonalým hledáním na místě katastrofy. I když to mnozí vědci neradi slyší, v tomto případě se pravděpodobně nejedná o obyčejný meteorit. Apokalyptická exploze měla sílu několika stovek atomových bomb svržených svržených později na Hirošimu. Mohutná vlna vytrhala v poloměru 25 kilometrů mohutné stromy i s kořeny. Následovaly přes deset dnů trvající podivné jasné noci, které viděli lidé v Rusku, v Evropě i ve vzdálenější severní Africe. Vědci se dodnes neshodájí  v názorech na původní a složení objektu. Jedanlo se o meteorit, kometu nebo úplně něco jiného? Teorií je spousta.

"Meteorit" z antihmoty

Antihmota je speciální druh hmoty, která je složena z antičástic, který mají opačný elektrický náboj, než mají částice běžné hmoty. Při setkání hmoty a antihmoty dochází k tzv. anihilaci - přeměně částic na energii, přičemž dochází k uvolnění obrovského množství energie. Nemohl se tedy podle všech příznaků tunguzský objekt skládat z antihmoty? Ale jak se mohl tento objekt tak dlouho pohybovat v pozemském vzduchu, aniž by došlo k anihilci?

Průlet černé díry

Černé díry jsou velmi hmotné vesmírné objekty, které dokáží svou ohromnou gravitací přtáhnout i světlo. S touto odvážnou teorií, že černá díra prolétla skrz naší Zemi, přišli vědci z ameircké Texaské univerzity v sedmdesátých letech dvacátého století. Jejich tvrzení vychází z matematického modelu, z pozorování svědků, z účinků události na okolí a ze světelných efektů, které úkaz provázely. Slabou stránkou této hypotézy je to, že onoho 30. června 1908 nebyly jinde na Zemi pozorovány podobné jevy. Zřejmě by se musely totiž projevit i v místě, v kterém černá díra vystupovala ze Země.

Pokus geniálního vynálezce?

Podle odvážné teorie stojí za tunguzskou katastrofou pokusy fenomenálního vynálezce srbského původu Nikoly Tesly (1856 až 1943). Tesla se zabýval výzkumem elektrických a magnetických jevů. Tesla prý při jednom ze svých pokusů vytvořil výboj energie podobný kulovému blesku. Ten se měl poněkud vymknout kontrole a způsobit tak rozsáhlou tunguzskou katastrofu. Je to vůbec možné?

Zbraň prastaré civilizace

Prý severně od Tunguzky je pod zemí skryto záhadné energetické zařízení - zbraň, která chrání Zemi před hrozbami z vesmíru. Něco podobného jako v roce 1908 se prý už odehrálo jednou - ve čtrnáctém století.

Další méně pravděpodobné hypotézy

• srážka s kometou
• pád antihmoty
• obří kulový blesk
• výbuch zemního plynu
• havárie umělého (vzhledem k tecnické úrovni lidstva v té době spíše mimozemského) kosmického plavidla
• japonská dělostřelba na Rusko
• uragán
• vzplanutí roje komárů a jiné 

Ale vraťme se k popisu samotné katastrofy - ničivý výbuch tělesa vyvolal silné otřesy, jejichž seizmická vlna oběhla celou Zemi! Lidé nacházející se ve vzdálenosti do třiceti kilometrů od epicentra byly odhozeny silnou větrnou smrští několik metrů. Větrná smršť byla důsledkem tlakové vlny po explozi. Odmrštěny byly i části domů a plotů.

Ještě ve vzdálenosti 200 kilometrů od ohniska výbuchu pukaly zdi staveb.

Do tisíce kilometrů od ohniska se chvěla země a byl slyšen vzdálený hluk, podobný hromu.

Na místě katastrofy, jak popisují Evenkové, se země proměnila v poušť, kmeny stromů v kámen a není tam možné najít ani stéblo trávy.

Podle odhadů měla síla výbuchu 30 megatun nálože TNT.

Proč v místě výbuchu po dlouhá léta nic nerostlo může mít na svědomí zhoubné záření. Vědci nalézají zmutované rostliny a stromy. Rostou rychleji, než je běžné. Podobný vývoj jako v oblastech zamořených radiací po atomovém výbuchu nebo zasažených některými chemickými látkami. Později byla na místě katastrofy skutečně naměřena mírně zvýšená radiace. V rozporu s ozářením půdy je fakt, že k výbuchu mělo dojít  několik kilometrů nad zemským povrchem. Pro radiaci zase naopak hovoří svědectví místních obyvetel, kteří se svěřili ruskému vědci I. M. Suslovovi, že ti, kteří vstoupili brzy po katastrofě do zasažené oblasti, trpí záhadnou nemocí. Říkají jí sice mor, ale nejedná se o nemoc z ozáření? "Bůh Ogdy sežehl nešťastníky neviditelným ohněm."

Se štěpením uranu a slučováním jader vodíku mají jaderní fyzikové bohaté zkušenosti. Ale třeba jak se projevuje štěpení jiných prvků vlastně nevíme. Mohlo u Tunguzky  dojít k nukleární reakci jiných prvků, než je vodík a uran? To, že je zatím štěpit nedokážeme, ještě nezanmená, že to nelze provést.

Ostatně k jadernému štěpení může dojít i přírodní cestou bez zásahu člověka, jak o tom svědčí nález "přírodního" reaktoru se samovolným štěpením uranu z roku 1972 v africkém Gabonu. Může podobně samovolně probíhat jaderná reakce i v některých kosmických tělesech?

Přírodním reaktoru se můžee více dočíst na různých místech

Osel - Je možná kosmická budoucnost lidstva?

Pavel Cejnar, Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK, Praha: Oklo - jaderné reaktory z pravěku.

Fyzmatik píše: Jaderný reaktor v přírodě

JAKO V HIROŠIMĚ?

Obrys stromů zničených tzv. tunguzským objektem má tvar nepravidelné elipsy, která připomíná tvar motýlích křídel. Nepravidel­ný tvar „zóny" vůbec neodpovídá dopadu meteoritu, jenž po sobě zanechává „kruho­vou" zkázu! Katastrofu připomínají pravi­delně ležící polámané stromy, jejichž kmeny se rozbíhají z místa exploze. Přímo uprostřed polámaných stromů, v epicentru výbuchu, se nalézají kmeny, které sice nemají větve a kůru, ale narozdíl od ostatních vzpřímeně stojí! Rus­ky fyzik a spisovatel Alexander Kazancev (1906 - 2002) přichází po skončení druhé svě­tové války na šokující souvislost. V srpnu 1945 vrhá americký bombardér atomovou bombu na japonské město Hirošimu. Na konci roku kam přijíždí Kazancev a vidí podobný „obrá­zek" jako u Tunguzky: uprostřed zpustošené­ Hirošimi stojí téměř zachovalý domovní blok. Znamená to snad, že i ničivá spoušť poblíž Tunguzky byla způsobena jadernou explozí? Této teorii nasvědčují i další indicie!

ZÁHADNĚ RYCHLÉ VZPLANUTÍ

Do epicentra ničivé zkázy se jako první z věd­ců vydává v roce 1927 expedice ruského mi­neraloga Leonida A. Kulika (1883 -1942). V zasažené lokalitě vidí větrem poražené borovice a břízy. „Malé pahorky na úbočí se pi­toreskně tyčily proti obloze, jejich vrcholy zbavila větrná smršť z roku 1908 veškerého porostu," píše Kulik. Ještě blíž ohnisku výbuchu nachází spálené stromy. Na některých z nich si Kulik všímá zvláštního jevu. Požár zasáhl většinou jen části stromů - u mnoha z nich způsobuje opálení větví, avšak kmeny stojí. Kulik dochá­zí k závěru, že příčinou není běžný požár, ale náhlé a intenzívní hoření! Mimochodem - po­dobné mocné a krátkodobé vzplanutí způso­buje také výbuch jaderné pumy! Opět jen ná­hoda? Vědec na místě nenalézá žádné úlomky slitiny železa a niklu - známky pádu meteori­tu, ale nalézá zde různě velké otvory v zemi.

MIKROSKOP PŘINÁŠÍ VÝSLEDKY

Kulik se marně snaží zjistit příčinu vzniku záhadných děr. Mohl je způsobit náraz ma­lých částí explodujícího tělesa na zem? Byly na místě tunguzské události nalezeny nějaké fyzické důkazy o tělese z vesmíru? V 60. letech provádí sovětští vědci odbornou expertízu vzorků zeminy odebraných Kulíkem z oblasti tunguzské exploze. Pod mikroskopem nachá­zejí lesklé mikroskopické kuličky niklu, železa a magnetitu. Kde se v tamní zemině vzaly?

Někteří vědci předpokládají, že je to konečný důkaz o přítomnosti meteoritu, avšak později jsou téměř stejné úlomky nalézány na místech kam žádné meteority nedopadly. Například poblíž míst, kde se testují atomové bomby. V roce 1990 jsou v oblasti tunguzské katastro­fy objeveny grafitodiamantové kuličky, které podle vědců téměř jistě nepocházejí ze Země. Pak by se sem tedy nejspíš dostaly ze záhad­ného vesmírného tělesa. O jejich původu se však pouze spekuluje.

KDE SE VZALY ŠEDÉ SKVRNY?

Podle názoru současného izraelského vědce Ari Beh-Nehaheha, založeného na ma­tematické rekonstrukci, je zarážející, že se průvodní jevy tunguzské katastrofy nápadně podobají výbuchům jaderných hlavic mezi­kontinentálních vojenských raket. Evenkové, žijící v roce 1908 poblíž dopadu objektu, po­pisují záhadnou šedou kožní vyrážku, která se prý po „tunguzském incidentu" objevu­je na jejich sobech. Je jen náhoda, že se stejné šedé skvrny objevují v roce 1945 také na kůži dobytka pasoucího se nedaleko americké ato­mové střelnice, ležící u města Alamogordo (jih amerického státu Nové Mexiko - pozn. red.)? Možná je příčinou obého radioaktivní spad.

KAŽDÝ TO VIDĚL TROCHU JINAK

Zkusme si odpovědět na zásadní otázku:

O jaké těleso se v roce 1908 mohlo jednat? Tunguzský objekt byl údajně pozorován z mno­ha míst světa: od východního Ruska až po Čechy. „Seděla jsem s rodiči a bratry na zahradě, když tu jsem spatřila, jak se mezi dva domovní štíty naproti dostala zlatá koule, velká jako úplněk na obzoru," popsala kdysi svůj zážitek z večera 30. června 1908 Němka Leopoldime Kumz tunguzský objekt? Faktem je, že následující ráno podobný objekt dopadá na Sibiř. Navíc odpovídá i dráha jeho letu - z Moravy východním směrem. Záhadný objekt vidí také další lidé z mnoha zemí. Ale proč se pozorovatelé neshodují v jeho popisu? Někteří z nich uvádí že na obloze vidí ohnivý válec, jiní mluví o ohnivé kouli! Jsou odchylky popisu způsobeny špatnou pamětí účastníků, anebo těleso měnilo tvar? Podle srovnání mnoha pozorování prý navíc těleso obletělo velkou část Země!která tehdy žila na Ostravsku. Těleso na oblo­ze prý letělo severovýchodním směrem a klesalo k zemi. Viděla žena opravdu

JINÁ BARVA, JINÝ SMĚR?

I barva tělesa je popisována někdy jako svítivě bílá, jindy jako žlutá, modrá, či načervenalá. Znamená to, že těleso mění barvu? Podle čes­kého spisovatele Ludvíka Součka (1926 - 1978) je zarážející, že školení a zkušení pozorovatelé popisují směr letu tunguzského tělesa různě: „Ředitel irkutské observatoře A. V. Vozněsenskij udal směr letu od jihu k severu. I. S. Astapovic na základě shrnu­tých výpovědí od jihozápadu na severovýchod." Měnilo snad těleso směr letu? Anebo bylo přelétávajících těles víc? Podle matematických rekonstrukcí je zarážející, že těleso letělo příliš pomalu, a zdá se, že v pozdějších fázích letu zpomalovalo. Je to vůbec možné?

VYBUCHLA KOMETA?

Podle současného ruského vědce G. I.  Pe­trova může být tunguzský objekt kometou. Jádro komety se skládá především ze zmrz­lých plynů a ledu, z menší části z kosmické­ho prachu a dalších látek. Jak to mohlo nad Tunguzkou vypadat? Kometa se při průletu atmosférou může vlivem tření o atomy vzdu­chu prudce stlačovat a zahřívat, a postupně se ve vzduchu rozpadat jako sněhová koule.  Poté ve výšce 5 až 12 kilometrů nad zemí náh­le vybuchne. Mají to dokazovat malé částečky nalezené v půdě okolo místa tunguzské ka­tastrofy, jež jsou prý pozůstatkem samotného vesmírného tělesa a roztavených pozemských materiálů. Při zvýšení tlaku nebo teploty prý totiž může kometa díky svému jádru z vodí­ku, hélia a čpavku explodovat silou až stokrát větší než běžná výbušnina! Je to správné řeše­ní tunguzské záhady? I tato hypotéza má své nedostatky. Přilétávající kometu totiž astrono­mové pomocí dalekohledů neviděli!

MOŽNÁ OBŘÍ KULOVÝ BLESK

Jiní vědci soudí, že by tunguzský objekt mohl být obřím kulovým bleskem. Jak k tomu do­spěli? Kulové blesky nejsou za normálních okolností větší než několik desítek centimetrů, avšak podle tvrzení britského vědce A. T. Lawtoma v souvislosti s tunguzským objektem mohou některé z nich být i mnohoná­sobně větší! Je faktem, že o vzniku a vlastnos­tech kulových blesků toho příliš nevíme. A zde jsou některé šokující shody. Kulový blesk je stejně jako tunguzské těleso žhavým ohnivým tělesem kulovitého tvaru! Také on zaniká ja­kýmsi „výbuchem"! A stejně tak dokáže měnit směr letu, a možná dokonce i barvu.

NÁVŠTĚVA Z JINÝCH SVĚTŮ?

„Šlo zřejmě o havárii mimozemského létajícího objektu s posádkou. Radioaktivní pohonná látka v určité výši nad Zemí z neznámého důvodu explodovala," tvrdí Alexander Kazancev. Nesmysl bláznivého snílka? Jeho odvážná hypotéza vysvětluje jako jedna z mála některé průvodní jevy katastrofy: pravděpodobnou ja­dernou explozi, změnu směru letu a neexisten­ci větších úlomků tělesa na zemi. Toto tvrzení také podporuje fakt, že těleso dopadá na tak málo osídlené území - jeho posádka nechtěla nikoho zabít! Avšak tato teorie je zároveň nej­více závislá pouze na spekulacích.

NOVÝ OBJEV NA ZÁVĚR

Ať už se jedná v případě záhadného objektu o kometu, obří kulový blesk, meteorit, nebo snad dokonce o kosmickou loď, měli bychom k dalším poznatkům o tunguzské katastrofě přistupovat s otevřenou myslí. Když se to­tiž zdá, že pátrání na Sibiři už nepřinese nic převratného, je v roce 2006 severozápadně od epicentra tunguzského výbuchu nalezen záhadný kruhový polom (snad kráter?). Ten zatím není podrobně prozkoumán. Explodova­lo tedy opravdu tunguzské těleso (nebo tělesa) vícekrát? Řešení tunguzské záhady nás může hodně překvapit. Podle mnoha indicií se u Tunguzky odehrála událost tak mimořádná, že pře­sahuje naše současné znalosti... Zjistíme někdy v budoucnosti, jak to v roce 1908 vlastně bylo?

Petr Koutský, Enigma listopad 2008, strany 68-72

Další internetové zdroje informací:

Wikipedia

Expedice Tunguzský meteorit 2003

Při příležitosti stoletého výročí tunguzské exploze vychází v pražském nakladatelství Extra Média kniha Jana A. Nováka "Tunguzský meteorit - záhada na víc než jedno století". Na 280 stranách doplněných množstvím fotografií, kreseb a map shrnuje zprávy očitých svědků, historii výprav do místa katastrofy i názory vědců, spisovatelů sci-fi či autorů spekulativních teorií. Nechybí ani krátká fantastická povídka - malý příspěvek autora do obrovského množství literatury inspirované tunguzskou událostí. Kniha je doplněná několika faktografickými přílohami a historickými přehledy.
Více o knize na stránkách https://www.tunguzskymeteorit.cz/

ing. Jiří Štefan - Tunguzský meteorit na stránkách www.tajemstvi.mysteria.cz

Sci-fi z https://www.ufo.cz/klubmici/informac/meteorit.htm

Již v r. 1953 mimozemšťanka ASKET z lidu ve vesmíru DAL, který spolupracuje s Plejárany, informovala „Billyho“ Meiera jako 16ti letého jinocha o události, která se udála v r. 1908, takto:
Kvůli nebezpečí nákazy obrovsky rozvinutého velkého množství pozemského náboženství, které není možno nalézt v celém vesmíru a existuje jen na Zemi, kde v lidské společnosti rozdmychává konflikty a rozkoly mezi lidmi. Tyto lidské vztahy jsou také jedny z hlavních příčin, které ohrožují zničení celé planety, včetně celé naší sluneční soustavy nazvané SOL-systém.
Proto bylo v kosmu vydáno ustanovení, že kdyby nechtěně zabloudila a přistála nějaká mimozemská loď na Zemi a neměla by možnost úniku ze Země, celá posádka by se musela společně s lodí eliminovat.
Toto se také v r.1908 stalo.
Když se jedna loď ještě nacházela v pozemském prostoru a nemohla se již osvobodit ze Země, kde zůstala trčet několik měsíců s těžkými technickými škodami na Vaší planetě v zemi, kterou nazýváte Rusko.
Ta loď se mohla vznést již jen několik stovek metrů a pak opět klesla.
Jiným rasám z vesmíru zastavujícím se nad Zemí bylo zakázáno pomáhat havarované lodi, protože mezi posádkou také vypukla pozemská nákaza, která byla pro tuto formu života nebezpečná.
S vědomím, že je nečeká pomoc, zkonstruovali obrovskou bombu ze „základních kamenů života“, který nazýváte Atom - donutili tu loď tak daleko do oblohy, jak bylo možné a pak ji jednoduše nechali spadnout.
Jako ohromná kometa se řítila k Zemi a dřív než mohla na Zemi narazit, v několika stovkách metrů výšky byla zapálena atomová bomba.
Obrovská exploze roztrhla loď a posádku, vše se proměnilo v prach a zničilo krajinu.
Ze všeho zbyl obrovský kráter, který mylně byl Vašimi vědci označen jako kráter po meteoritu.
Při tomto gigantickém ničení zahynulo více než 4.300 forem života mimozemského původu.

Jak velký byl Tunguzský meteorit - Astro.cz 

Tesla a záhada Tunguzského meteoritu - SciFiWorld.cz

Záhada tunguzského meteoritu: objeveno místo dopadu? - Aktualne.centrum.cz