Největších zemětřesení v historii

Tabulky (podle speciálu 21 století Katastrofy - podzim 2007):

Velká zemětřesení v historii (chonologicky)

Nejničivější zemětřesení od roku 1900 podle počtu obětí:

Nejdelší zemětřesení

došlo k němu na Aljašce v roce 1964 a trvalo celé čtyři minuty. Zemětřesení zasáhlo řídce osídlenou oblast a tak obětí bylo jen 115. Obvykle trvají otřesy jen několik sekund.

Největší tektonická zemětřesení

Při zemětřesení v roce 526 n. l. byla zničena Antiochie v Sýrii; zahynulo asi 250 000 osob. To je na tehdejší dobu ohromující počet. 27. září 1290 bylo usmrceno při zemětřesení v Číně 100 000 lidí; 24. ledna 1556 v Šensi zahynulo 800 000 obyvatel. Bylo to tektonické zemětřesení, které vedlo k sesuvům stěn úzkých údolí, vymletých vodou ve spraši, takže na jejich dnech byly zasuty stovky vesnic - i s lidmi...

Podrobněji k některým a dalším

Zemětřesení představovalo v historii civilizací a kultur neustálé ohrožování jejich existence a mnohdy i podlehly. V uplynulých dvou tisících let, po které existují záznamy (přirozeně značně neúplné), zahynulo v každém století průměrně na 20 000 lidí.

Santorino (Théra) 1500 př. n. l.

Erupce Santorinu (řecky Théra), sopky na malém ostrovu v Kykladách, severně od Kréty, v polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem byla pravděpodobně podnětem k líčení zániku Atlantidy řeckým filozofem Platónem. Přes veškeré úsilí se však nedaří a snad ani nemůže zdařit - nalézt zbytky civilizace Atlantiďanů. Ani na dně Atlantiku, někde za Herkulovými sloupy (jak staří Řekové označovali Gibraltar) nebo jinde. Rozpory mezi líčením událostí u Platóna a negativními výsledky hledání vymizí, jestliže bychom předpokládali, že erupce Santorinu a zničení krétské civilizace, které následovalo, posloužily Platónovi jen jako podklad pro vylíčení ideálního státu (tj. Atlantidy) a jeho zničení bohy, když Atlantiďané přestali zachovávat principy své společnosti. To by vysvětlilo, proč se o Atlantidě zmiňuje Platón, filozof a politik, a přitom o takové katastrofě nenalézáme ani zmínky u žádného autora v antickém Řecku - ani jinde, např. v Egyptě či Mezopotámii. Co se však skutečně stalo?

Vykopávky v přístavu Akrotiri na Santorinu odkryly zemětřesením zničené město o rozloze pětiny čtverečního kilometru (pokud je dosud známo), zasypané šesti až sedmi metry popela. Nenalezly se však žádné oběti! Podle všeho bylo město zničeno v první fázi zemětřesením kolem roku 1550 až 1500 př. n. l.; obyvatelé je poté opustili. Ve druhé fázi, asi 1500 až 1450 př. n. l., bylo město (již opuštěné) zasypáno při erupci sopky, která se při tom sama propadla. Zemětřesení a příbojová vlna zničily řadu dalších přístavů v Egejském moři. Oblak popela se táhl na stovky kilometrů (jeho stopy jsou podnes na mořském dně), ale minul Krétu. Moc krétské civilizace byla však podlomena, takže se stala obětí nájezdů „mořských národů", pirátů, kteří ji nakonec zničili.

Erupce Vesuvu v roce 79 n. l.

Naproti tomu známá erupce Vesuvu v roce 79 n. l. byla jen místní událostí. Zasypala obce Pompeje a Stabiae popelem a zničila přístav Herkulaneum záplavou bahna. Zahynulo přes 2000 obyvatel - většině se zřejmě podařilo uprchnout. Díky tomuto zemětřesení se zachovalo celé starověké římské město, Pompeje, takže se tehdejší život mohl po odkrytí studovat do značných podrobností. Významnější jsou nálezy v Herkulaneu, kde pod nánosem bahna byly nalezeny i kostry zahynulých, celé rodiny, které marně hledaly záchranu. V jejich vzájemných polohách je podnes zachována hrůza postupného hynutí: děti v náručí matek, muži zakrývají ženy, milenci se objímají... Podle koster bylo možné určit málo známé podrobnosti z římské minulosti, např. výskyt chorob (revmatismus, následky úrazů), ba i vlivy zaměstnání (zesílení některých svalů v důsledku pracovního zatížení se dá posoudit podle velikosti jejich šlachových úponů na kostech). O antropologii starých Římanů toho totiž jinak víme poměrně málo, protože své mrtvé spalovali.

Šen-Si (Čína) 1556

Provincie leží v severozápadní Číně na mohutných sprašových usazeninách (měkká hornina podobná písku, navátá sem z pouště Gobi). Leželo tu i tehdy  hlavní město Číny, ale i nejlidnatějším městem světa město Xi'an. Katastrofa přišla - aniž by ji někdo tušil - v noci 23. ledna 1556. Toto mohutné zemětřesení, které mělo sílu kolem osmi stupňů Richterovy stupnice, pocitili lidé téměř na polovině celého rozsáhlého čínského území. V důsledku zemětřesení v Šen-si zemřelo tisíce lidí pod sutinami svých chatrných dřevěných domků, další uhořely v požárech, které vznikly tím, že do ohnišť nadapaly dřevěné sutiny. Velká část obyvatel této provincie ale žila také v jeskyních, které se hloubily do sprašových strání! Byli tedy samozřejmě okamžtě zavaleni a jejich domovy se jim staly hroby. Zemětřesení vyvolalo mohutné sesuvy půdy a povodně. Z povrchu zemského zmizely celá města a vesnice. Počet mrtvých se odhaduje na 830 tisíc lidí, tedy asi 60% celé oblasti.

Lisabonské zemětřesení 1755 a další zemětřesení 18. století

Neznámějším zemětřesením tohoto století bylo tzv. lisabonské zemětřesení z 1. listopadu 1755, kde zahynulo „pouze" 60 000 osob. Nebylo však jediné.

Mohutný otřes z epicentra v Lisabonu však na dušičkový 1. listopad 1755 pocítila celá Evropa. Až do vzdálenosti 2185 km stoupla a po té zase klasla hldina vnitrozemských jezer. Rozezněly se zvony kostelů stojících tisíce kilometrů daleko. Vlivem lisabonského zemětřesení se zčeřily vlny skotského jezera Loch Ness a v amsterodomském přístavu se dokonce uvolnily od mol přivázané loďky. To však nebylo nic proti tomu, co se odehrálo v lisabosnkém přístavu - jednom z největších přístavů světa.

Když zemětřesení nastalo, byla většina obyvatel Lisabonu právě v kostelích - byl totiž právě svátek Všech svatých. Nejprve bylo slyšet děsivé dunění, v dalím okamžiku se zřítila většina lisabonských domů a polovina zdejších kostelů. Samozřejmě, že pod těmito troskami budov zahynuly tisíce Lisaboňanů. Od převržených kamen a plynových lamp vypukly na řadě míst požáry, které se vlivem silného větru velmi rychle šířily a zapalovaly další objekty. Požár Lisabonu trval několik dnů. Lidé utíkali ze zoufalství do přístvu, ale tam na ně čekaly obří vlny, které je smetly do moře.

Epicentrum tohoto devítistupňového zemětřesení však nebylo přímo v Lisabonu, ale asi 200 kilometrů od pobřeží v Atlantském oceánu. Řekou Tangus se valily do města obrovské tsunami (přívalové vlny). První vlna zasáhla přístav asi hodinu po prvních otřesech, pak následovaly další a největších z nich prý dosahovala až dvanácti metrové výšky! Všechny kotvící lodě byly vyzdviženy a tím zničeny, voda zaplavila město. Většina z 60ti až sta tisíc obětí katastrofy utonula.

Toto zemětřesení je známější než ostatní zemětřesení tohoto století, protože bylo poprvé vědecky zkoumáno a výsledky bádání položily základ seizmologii. Otcem sizmologie se tak stal britský geolog John Michell.

V témže století došlo však k mnohem větším katastrofám. V roce 1703 zahynulo při tokijském zemětřesení 200 000 obyvatel města. A erupce Skaptaru na Islandu 8. června 1783 vyhubila pětinu obyvatelů ostrova.

Výbuch sopky Krakatau 26. až 28. srpna 1883

Krakatau byl malý ostrov sopečného původu v místě křížení dvou zlomů v zemské kůře. Na jednom z nich leží řada sopek na Sumatře a Jávě, druhý oba ostrovy od sebe odděluje a je zalit mořem. Ostrov tvořily zbytky starého vulkánu, který explodoval asi před 60 000 let. Sopka sama nepatřila v této oblasti mezi nejaktivnější. V první fázi od 20. května do 25. srpna 1883 se činnost postupně zvyšovala, docházelo však jen k menším otřesům. Od 26. srpna byly erupce častější.

Celý ostrov vyletěl do povětří při hlavní erupci v 10 hodin dopoledne 27. srpna 1883.

Detonace byla slyšitelná do vzdálenosti 5000 km, až v Austrálii. Byla to největší „rána" v historii lidstva. Tlaková vlna výbuchu se rozšířila po celé Zemi a byla zaregistrována na všech meteorologických observatořích světa; podle ní se dala spočítat intenzita erupce. Do vzduchu bylo vymrštěno asi 20 km³ popele a kamení. Déšť s popelem se snesl na zemský povrch v okruhu 100 km. Příbojová vlna, vyvolaná erupcí v moři, se šířila rychlostí 800 km/h a byla hlavní příčinou záhuby 36 417 lidí. Ilustrací mohutnosti přírodních sil je případ dělového člunu holandského královského námořnictva „Berouw", který byl vlnou zanesen na tři kilometry od pobřeží, do výšky 10 metrů. Byla zaznamenána i příbojová vlna. 

Také sopečná vlna byla rozměrná, měla vysokou teplotu a šířila se rychlostí několika set kilometrů za hodinu. Silné kamenné zdi věznice se proto nestačily rozpálit a před jejím účinkem ochránily vězně.

Celé okolí Krakatau se změnilo. Některé ostrovy se propadly, nové vznikly. Popel byl vymrštěn až do stratosféry, do výšky větší než 10 km a šířil se pak západním směrem rychlostí přes 80 km/h. Téměř po celé dva následující roky vyvolával na celé zeměkouli barevné efekty při západu Slunce - byly krvavě červené, takže nejednou se lidé domnívali, že jde o vzdálený požár.

Po hlavní erupci následovala v 10 hodin 52 minut další, menší erupce pokračovaly ještě do 28. srpna 1893. Vulkán se pak víceméně uklidnil - až do roku 1927, kdy se v jeho místě vynořil z moře nový kužel sopky Anak Krakatau (anak - malajsky dítě), jenž je v mírném stupni činný podnes. Podzemní síly si tak zřejmě vytvořily dostatečný bezpečnostní ventil.

Pohled na výbuch sopky je hrůzostrašný. Děsivé jsou pohyby půdy, vyvolávající kinetózu, nevolnost z houpání. Vznikají trhliny, do kterých se řítí lidé, auta, vlaky. Vytvoří se hustá oblaka, ve kterých křižují blesky, spustí se hustý liják s popelem, který jako bahno pokryje povrch v širokém okolí. To vše je provázeno hlubokým duněním. Lidé v panice prchají a hledají záchranu, jsou zasypáváni troskami...

San Francisco 18. dubna 1906

San Francisco leží na velkém zlomu sv. Ondřeje a celá Kalifornie je navíc protkána sítí menších zlomů. Malá zemětřesení tu nejsou ničím neobvyklá. 18. dubna se však v městě San Francisco otřásala celou minutu a síla otřesů dosáhla devítky na Richterově stupnici. Jako všude jinde - část budov se zřítila, poškozeno bylo plynové, vodovodní i už v té době elektrické vedení. Od poškozených vedení vznikl požár, který zasáhl celé městské čtvrti. Na ulicích vybuchoval plyn. Lidé prchali z hořícího města ve člunech, ale i pěšky. Nebylo čím hasit, protože voda z popraskaných vodovodů netekla. Velitel místních hasičů měl sice výborný plán - pomocí dynamitu udělat díry, přes které oheň nepřeskočí, ale sám se stal obětí katastrofy a tak tento plán uskutečnili hasiči až druhý den. Kdyby se to stalo den před tím, možná by byly škody menší. Byly zničeny tři čtvrtiny města, asi 28 tisíc budov, čímž asi 300 tisíc lidí zůstalo bez přístřeší. Údaje o počtu obětí se však liší - podle starších pramenů 700 mrtvých, ale v roce 1990 byla vydána studie, která hovoří o třech tisících obyvatel. Většina z nich však zahynula spíše než samotnými otřesy v plamenech hořícího města. Tragédie přiměla architekty k projektování domů odolnějších vůči otřesům a tak sanfrancisské zemětřesení bylo hned za lisabonským druhým, z kterých si lidé vzali uričtá odborná ponaučení.

Zdroje:

(Dvořák, J.: Lidé, země a katastrofy, Naše vojsko 1987) a speciál 21. století Katastrofy (podzim 2007)

Zlom sv. Ondřeje - San Adreas - 1906 - ročně na 20000 otřesů

 Táhne se pobřežím Kalifornie a je dlouhý 1200 kilometrů. Tvoří rozhraní pacifické a severoamerické desky. Každoročně tu je zaznamenáno na dvacet tisíc menších či větších otřesů. Jedno z větších se odehrálo v roce 1906. Vědci varují, že tu pravděpodobně v brzké budoucnosti nastane Big one - katastrofické zemětřesení.

Messina (Sicílie) 28. prosince 1908

Zemětřesení v této oblasti (okolí Messinského průlivu na Sicílii, oddělující Sicílii od Itálie) bylo postiženo strašnými zemětřeseními ještě dříve - 5. února až 28. března 1783 a dalších 1200 otřesů do roku 1786, kdy se tu zem relativně zklidnila.

28. prosince 1908 se v ranních hodinách v několika okamžicích Messina ocitla v troskách. Začalo praskat a hořet plynové potrubí, přidal se prudký déšť a poryvy větru, vše dovršily dvanáctimetrové vlny tsunami. Zničeno bylo 98% města. Mnozí obyvatelé zešíleli apokaliptickou vizí svého města a pod sutinami, kde zůstali i několik dní. Byly zaznamenán i kanibalismus na mrtvých. Záchranáři osvobodili z trosek pět dětí, které se tiskly ke své mrtvé matce a hrůzou zůstaly němé do konce života! Bývá uváděn i muž, který v přístavu tiskl v náručí své mrtvé dítě a zpíval si přitom.

Počet obětí dosáhl osmdesáti tisíc, ale oběti byly i na druhé straně průlivu - v italském městě Reggio di Calabria zahynulo na dvacet pět tisíc obyvatel z celkového počtu třiceti čtyř tisíc. Připočteme-li ještě oběti z okolních vesnic na obou březáích průlivu, dojdeme k číslu sto šedesáti tisíc obětí. Více se o této katastrofě dozvíte z výročního článku v MF Dnes z 28. 12. 2008: Smrt a zkáza: mesina 1908 Jana Zedníka, seismologa působícího v Geofyzikálním ústavu AV ČR. Také si můžete stáhnout tento článek ve formátu Word. A také o tom, že chce italský premiér Berlusconi přesto v této oblasti mezi Sicílií a Kalábrií postavit most.

Tokio, resp. Jokohama 1. září 1923

Uváděno je jako Tokijské zemětřesení, ale týkalo se spíše města Jokohama. Zemětřesení o síle 7,9 stupně Richterovy stupnice zasáhlo město před polednem, kdy si většina obyvatel vařila oběd na dřevěném uhlí. Tím se město dosalo po velkým otřesem téměř okamžitě do plamenů. Ti, kteří přežili, se snažili utéci, ale dostali se do pasti - mezi požár města a řeku Sumida. Stovky utonuli, když je oheň zahnal do vody.

Druhý úder přišel od moře opět v podobě vlny tsunami.

Zničeno bylo na 700 tisíc domů a v obou městech zahynulo na 142800 lidí. Některé oblasti v okolí města se zvedly o dva metry, dno Tokijské zátoky se posunulo o tři metry na sever.  

Severní Čína 28. července 1976

Toto zemětřesení je možná druhým nejhorším, které lidstvo pamatuje. Vědci totiž předpokládají, že uváděný počet obětí čínskými úřady je značně podhodnocený. I tak je číslo 255 tisíc dost děsivé, ale reálnější odhad je až na hranici osmi set tisíc obětí.

Více než šestimilionové město Tang-šan postihly první otřesy o síle 8,2 stupně těsně před svítáním. Druhý otřes o síle 7,9 stupně následoval po šestnácti hodinách. Následky ještě po roce od zemětřesení připomínaly výbuch atomové bomby. Město bylo srovnáno se zemí. Otřesy byly cítit i v sto šedesáti kilometrů vzdáleném Pekingu, kde popraskaly zdi a vysypaly se okenní tabulky. Vláda tušila, že budou následovat další otřesy a vyzvala proto obyvatele, aby opustili své domy - z Pekingu se tak stalo jedno obrovské stanové městečko. Otřesy opravdu přišly, bylo jich nakonec dalších patnáct, většinou okolo pěti stupňů Richterovy stupnice.

Arménie 7. prosince 1988

Zemětřesení zasáhlo téměř vůbec připravenou oblast na tuto událost před polednem výše uvedeného dne. Řízení záchrannných prací se ujal sám Michail Gorbačov, který kvůli této katastrofě přerušil oficiální vládní návštěvu USA, ale příliš to nepomohlo. V oblasti bylo velmi málo technických prostředků a tak záchranáři měli k dispozici téměř jen holé ruce. Arménie čekala na pomoc ze zahraničí.

Zemětřesení postihly svými škodami území o rozloze asi 10000 km²

Nejtragičtější situace byla ve městě Spivak, které bylo zcela srovnáno se zemí a většina z jeho dvaceti tisíc obyvatel zahynula. Těžce poškozeno bylo i město Leninakan a Kirovakan. Počet obětí byl oficiálně 20000 lidí, ale některé odhady pracují až s číslem 100000. Ti, kteří přežili, museli bojovat o přežití v mrazu.

Kobe - Japonsko 7. prosince 1995 

Město Kobe bylo zničeno druhou světovou válkou a bylo z trosek obnoveno. Při obnově se počítalo i se zemětřesením, a proto mosty, silnice a budovy byly projektovány s tím, aby určitou zátěž zemětřesení přečkaly. Toto zemětřesení o síle 6,9 stupně proměnilo vše v hromady suti. Zřítila se i nadzemní dálnice, spojující Kóbe a Osaku. Během zemětřesení a následných otřesů zahynulo na pět tisíc lidí, 370 tisíc přišlo o své domovy.

Izmit Turecko 17. srpna 1999

Toto zemětřesení anatolského zlomu bylo vědci víceméně předvídáno. Přesto jeho škody přesáhly očekávání. Zemětřesení o síle 7,4 stupně propuklo v noci, kdy byla většina obyvatel ve svých domech. Během několika sekund se domy sesunuly na své spící obyvatele. Ohnisko otřesu bylo mělké - horniny a půdy tudíž nebyly schopny seizmické vlny absorbovat, proto byly důsledky tak rozsáhlé. Šedesát pět procent domů nevyhovovalo konstrukčně podmínkám této oblasti, protože bylo postaveno bez stavebního povolení. Většina z dvaceti tisíc obyvatel totiž bydlela v těchto levných domech. Avšak odhad skutečných obětí je opět vyšší - až 35000 lidí, většina z nich totiž v městě nežila - jednalo se o různé přistěhovalce. 

Pákistán 8. října 2005 

Záchranné práce komplikovaly sesuvy půdy, které se staly důsledkem otřesů. O své domovy přišly na tři miliony obyvatel, kteří se museli po té vypořádávat s přicházející krutou zimou. Měsíc po události bylo nahlášeno 87350 lidí, neoficiální odhady jsou i tady stotisícové. 1360 lidí zahynulo i na indickém území.

O nejnovějších zemětřeseních si můžete přečíst například na Katastrofách.com v sekci Zemětřečsení a tsunami.