Vítejte na mém katastrofickém webu

Jmenuji se Miloš a "mám rád katastrofy" všeho druhu. Zajímám se nejen o faktografii katastrof, katastrofy v historii - vliv katastrof na vývoj lidstva, ale zajímají mě katastrofické hrané filmy, stejně jako dokumenty o katastrofách. Rád bych - třeba i s Vaší pomocí - soustředil na tento web přehledné informace o těchto "slavných" katastrofách. Děkuji za všechny připomínky a pomoc. S Webnodem začínám, takže prosím i o případnou shovívavost při posuzování. Problém je také trochu s časem ... uvidíme.

Do úvodu si vypůjčím úvodní slovo Josefa Dvořáka ke knize Lidé, země, katastrofy, která vyšla už dávno, v roce 1987 v Našem vojsku a bohužel se zatím nedočkala reedice. Je tomu tak protože, že tato slova přesně vystihují to, jak já chápu katastrofy a jak bych je také chtěl představovat na těchto stránkách. 

"V životě se můžeme dostat do situace, která se zdá být nesnesitelnou, neřešitelnou, kdy dokonce máme pocit, že strázeň už ani nelze přežít. Může nás postihnout jako jednotlivce, ale mnohdy zasahuje i větší skupiny - rodinu, blízké osoby, spoluobčany známé i neznámé - prostě široký okruh lidí. Není to záležitost nová, jde o jev odvěký. Měli bychom si vždy uvědomovat, že v podobných situacích se lidé ocitali již dávno před námi. Snesli nesnesitelné. Přežili. A nejen lidé. Miliardy živých tvorů musely projít nejrůznějšími převraty a katastrofami, at' už je přežily, či nepřežily. Vždyť život je vlastně plodem převratných změn v minulosti Země. Život jako takový je přečkal proto, že byl schopen znovu a znovu se měnit, vyvíjet, překračovat své dosavadní hranice a přizpůsobovat se, přeměňovat se v nové druhy, ve vyšší formy.
Každá velká změna podmínek je svým způsobem katastrofou. Katastrofa pro jedny může ovšem uvolnit prostor pro vývoj druhých. Dinosauři vyhynuli v podmínkách, které umožnily evoluci savců. Vědomě proto používáme pojmu katastrofa v širším smyslu. Chápeme ji jako soubor ničivých, ale i tvůrčích jevů, jako situaci, která vede k hlubokým přeměnám. Ke zkáze jedněch, ale - v určitých případech - také k posunu vývoje druhých. Úmyslně se tak vracíme ke staršímu způsobu chápání, jak jej formuloval francouzský přírodovědec Cuvier. Změny v důsledku katastrof sice netvoří základní mechanismus vývoje života (v tom se mýlil), život ničí - avšak také život formují!
Katastrofy jsou spojeny se životem lidí a lidské společnosti. Bez nich mají jen omezený význam - zůstávají přírodním jevem. Uragány na Venuši doslova vyvracejí skály. Elektrostatická pole Jupiterova rvou jeho nejbližší souputníky a vyvolávají erupce až na Slunci. Přesto pro nás nejsou než gigantickými chemickofyzikálními ději.
Pod pojmem katastrofa si vždy představíme pohromu, neštěstí, lidské utrpení, smrt, zničení hodnot. Na tomto místě bychom však chtěli ukázat i pozitivní stránky katastrof, které ne vždy byly pouhým devastujícím rozpoutáním živlů a hrou přírodních sil, znásobenými někdy i méně tolerantním počínáním lidského elementu.
Historie věků dokazuje, že na jedné straně ničivé katastrofy či lépe převratné změny byly na straně druhé svým způsobem spolutvůrkyněmi podmínek pro vznik života na Zemi. Převratné, katastrofické změny v zemské kůře, v ovzduší i ve vodách umožnily, aby se život rozvíjel od nejjednodušších organismů až k člověku. A také on sám byl vzhledem k měnícím se životním podmínkám nucen překročit takříkajíc hranice svých dosavadních možností. Musel svou rozvíjející se psychikou přemoci a k počinu na vyšší úrovni „přinutit" své „fyzično". Jinak by nebyl schopen ovládnout jiné živé tvory, přinutit přírodu, aby mu dávala užitek, ale také aby on sám našel cestu svého dalšího všestranného vývoje. Je tento vývoj ukončen? A stane-li se tak v budoucnosti blízké či vzdálenější, co bude následovat? Jakým směrem překročí člověk meze své dnešní psychiky? A bude k tomu donucen přírodní - nebo jinou katastrofou? Co se stane, vyvolá-li onu „jinou katastrofu" sám?
Katastrofu globálního zničení přírody civilizací! Katastrofu globální jaderné války!
Věříme, že se lidstvo těmto katastrofám dokáže vyhnout. Že se naučí víc, než pouze žít na jejich okraji. Že si uvědomí, kam směřuje jeho dnešní cesta. Nebot' tyto katastrofy by byly horší, než cokoliv se dosud na Zemi katastrofického událo.
Byly by to katastrofy, které by lidstvo, lidská společnost zcela jistě nepřežily.
K uchování světa, k zábraně vzniku poslední a definitivní katastrofy musí však každý člověk i celé lidstvo vynaložit maximální úsilí ...
Nebot' zůstat stranou - znamená nést spoluvinu na přípravě skutečného konce světa ..."