10 a půl stupně Apokalypsy
Včera v sobotu 28. února 2009 jste si mohli vybrat ze dvou katastrofických filmů: Mravenčí invaze nebo Deset a půl stupně Apokalypsy na Hallmarku.
Anotace filmu z ČSFD:
Ve slovenštině: "10,5 stupňa"
USA: 10.5
Drama
USA, 2004, 165 min
Režie: John Lafia
Hrají: Beau Bridges, Kim Delaney, Ivan Sergei, Dulé Hill, John Schneider, Kaley Cuoco, Rebecca Jenkins, Fred Ward, Erin Karpluk, Jodelle Ferland, Marc Worden, Aaron Douglas
Seattle zasáhlo tragické zemětřesení. Během minuty je zničeno celé město, tisíce lidí jsou bez střechy nad hlavou, další tisíce se pohřešují. Je to největší přírodní katastrofa století, která zasáhla západní pobřeží. Vzápětí se země opět otřásá. Podle odborníků by mohly přijít další otřesy, které novodobě lidstvo nepamatuje. Jediná možnost, jak přírodní živel zkrotit, je použít jadernou sílu... (oficiální text distributora)
Z poslední větou
Z mapy bylo vymazáno kvůli šíření tektonického zlomu město Hudson, kde žili rodiče jednoho z lékařů - záchranářů. Kvůli otcově těžké nevyléčitelné nemoci se rozhodnout zůstat doma a neodejít z města s ostatními při evakuaci.
K lékaři - záchranáři "se přidává" mladá nezkušená ošetřovatelka - zdravotní sestra Ami, která poprvé prožívá při záchraných akcích situace, kdy vidí, jak pacient umírá a jiné. Nese to statečně. K milostnému happy endu ale kupodivu nedošlo.
Ani tento film diskutující na ČSFD příliš nešetřili kritikou:
Zdaleka ne tak globální a ani tak efektní pokus o drama jako Day After Tomorrow, navíc s o dost trapnějšími klišé žánru katastrofických filmů kam až znavené oko diváka dohlédne. Budu ignorovat scénář založený na jakési teorii o zemětřesení hlubinných zlomů, kterou lze tak nějak zastavit hlubinnými vrty a jadernými náložemi v nich a přejdu k obecnější stránce filmu. Beau Bridges jako prezident Paul Hollister potrvzuje, že američtí prezidenti vypadají všichni stejně a chová se jako mix G.W.Bushe a kapitána Hollistera z Red Dwarfa (ve chvílích kdy na Red Dwarfu jde do tuhého, protože s Bridgesem sranda není). V úvodu cyklista efektně prchá před CGI troskami řítících se budov a natáčí ho zběsilá ručně se tvářící digitální kamera. Hudba Lee Holdridge v lepším případě odvádí standartní podkresovou úlohu, v horším případě strhává film k patosu, který vrcholí ve druhé polovině filmu, kdy je evakuováno celé L.A. Druhá polovina je ta horší, nejen že vrší jedno klišé na druhé, ale nejspíš neschopností režiséra šlehá za sebou totálně nesouvisející záběry a vůbec se to zvrhává v jeden velký nesmysl. Tradiční závěrečný projev vůdce nejmocnějšího národa světa už vás jenom dorazí... 20% a jeden velký výsměch za to, že někdo se prostě nepoučí a natočí totéž, s těmi samými herci znova a ještě ve větším měřítku - a samozřejmě v hádé:P Viz film Deset a půl stupně: Apokalypsa.
Ještě jeden názor od monologa
Ta první půlka měla něco do sebe a nebyla ani až tak moc blbá, ale ta druhá jako kdyby chtěla ukázat, že to byl omyl způsobený režisérovou permanentní opicí, scénáristovou utkvělou představou že umí psát, hereckým předsevzetím všech zúčastněných o nezasahování do filmových záležitostí a hudebním patosem dosahujícím výšin Empire State Buildingu. Je to pořádnej výlouhovanec z Armageddonu (kromě toho, že se to odehrává na zemi, jde o zemětřesení a semtam se to odchyluje, což je způsobeno umístěním tam je všechno včetně odpálení jaderné bomby ručně), kousek z Rozpoutanýho pekla (hlavně scény dravé a neomylné geoložky), kusanec z Den poté 2004, kousek ze Supermana (hlavně té nové tváře Kalifornskýho pobřeží), patosácké hudby z Patriota, určité části ze seriálu Pohotovost (i když spíš asi jen ty záběry, který se do výsledku seriálu nedostaly a skončily ve smeťáku) a taky samozřejmě všechno možný ze starších osvědčených katastrofických filmů. Je tu toho spousta strašnýho, ale můj vnitřní zrak vidí, že to Nova bude dávat dokolečka dokola, protože je to dlouhý, akční, levný.