5 největších přírodních katastrof v českých zemích
5 největších přírodních katastrof v českých zemích
článeček z dubnového (4.) čísla History revue (2011), strany 55-60.
1. Pro jedno sousto se vraždí:
Hladomor, roku 1282 za vlády Oty V. Braniborského (poručník za nezletilého Vaclava II.),
Oběti: 2/3 obavatel,
Důsledky: kanibalismus - hladomor takřka vylidní české země.
Tuhá zima trvala do 25. března, drahota - dvě vejce stojí denár - normálně za se dalo za jeden denár koupit vajec 50.
Tání - 20ti denní povodeň. Země byla předchozí rok vypleněna nájezdy Oty V. Braniborského (1246-1299), není kdo by a čím osil pole. Lidé se skrývají po lesích, neúrada už druhý rok za sebou. Chudina začíná rabovat, krást a vraždit. O almužnu žebrají i dříve bohatší, do měst se stahuje venkovský lid. Vraždí se i proto, aby lidé ze zavražděného děcka prodali šaty! Chudina má zákaz vstupu do měšťanských domů. Nebo naopak je uvítají, "pohostí", zabijí a okradou o to málo, co jim zbylo. Vraždí se i mezi příbuznými. Lidé odřezávají oběšence a kanibalsky je jí. Přitom za za bití člověka kvůli jídlu je na sklonku 13. století trest oběšením. Někteří pro to pojídají mršiny zvířat - koní, psů a dobytka ... (svědectví pražského kanovníka). Lidé pak umírají na důsledky těchto "hostin".
Mrtvé nelze ani spočítat, ani všechny pohřbít. Lidé se vydávají do Rakous, Durynska a Míšeňska. Hlad je však v celé Evropě.
Zámožní propouštějí služebnictvo, sami odcházejí do míst, která nejsou ohrožena nemocemi, nákazami.
Špatně je na tom i klér - drancování klášterů, např. Sedlec u Kutné Hory, mniši odcházejí k jiným - pomáhají si, není zmínky, že by některý z mnichů zemřel.
V roce 1043 na následky hladomoru umírá asi třetina obyvatelstva.
Hladomor je i tentokrát - hromadné hroby (hluboké tři látry - 7 metrů, široké na všech stranách deset loktů - 6 metrů, do takového hrobu se muselo vejít na 1000 mrtvých). Hroby se kopají na různých místech v Praze, hlavně na pražských ostrovech, na polích za branami Prahy. Takto bylo pohřbeno asi 8000 lidí.
2. Táborák na Pražském hradě
požár, 1541 za Ferdinanda I. Habsburského,
Důsledky: renesanční výstavba, kompletní likvidaceš městských částí: Malá Strana, Hradčany, Pražský hrad.
V rámečku: zemětřesení 15. září 1590 v Čechách a celé střední Evropě (nejsilnější od roku 1348). Síla dosahovala zřejmě až 5.-6. stupně Richterovy stupnice: věže se kolébají, zvony samy od sebe zvoní, v domech nadskakují stoly a židle, chvějí se krovy a dveře, lidé vybíhají z domovů, chápou se zbraní, panstvo v čele s Rudolfem II. se modlí.
V rámečku: Marie Terezie vydává v roce 1755 první polžární řád: zbořit krátké dřevěné nebo hliněné komíny, od teď musí být komín postaven z cihel a vysoký být minimálně dva a půl lokte (1,48 metru). Domy budovat se ohnězdornými stěnami, bez dřevěných přístavků, střechy pokrýt pálenými taškami.
Nebyly to však první protipožární předpisy v Čechách, ty pocházejí z počátku 16. stol.: povinnost hospodáře dávat pozor, když se škvaří lůj a sádlo a také na kočku, vyhřívající se u otevřeného ohniště, od kterého ji může chytit srst. Kováři nebo pekaři musí mít ohniště uprostřed světnice, ne vedle souseda a když fouká, nesmí se v nich topit!.
Od druhé poloviny 17. století se nesmí používat otevřené pochodně v domech.
Rámeček: Důlní požár na dole Marie v Březových horách u Příbrami - 31. května 1892 - jeden z největších v důlní historii v českých zemích - zemřelo 319 horníků. Požár vznikl z řádně neuhašeného knotu olejové lampy, oheň přeskočí na výdřevu chodeb - nejdříve doutnají, potom vzplanou, oheň zachvátí i naolejovaná důlní lana. Záchranáři mají na zádech pytle s 20 litry nestlačeného vzduchu nebo dýchají do hadice, která vede ven, mimo zasažené oblasti škodlivými plyny. Postupně jsou zasaženy i doly Anna a Vojtěch.
3- Marii Terezii kručí v břiše:
velký déšť a neúroda 1770-1772, 250 tisíc obětí - naprostá demografická katastrofa,
Důsledky: modernizace zemědělství, rychlejší cesta ke zrušení nevolnictví.
4. Voda s mostem zatočí:
povodeň roku 1890, za Františka Josefa I., stovky životů, asi 4000 domů, poškozen Karlův most,
lidé si uvědomili význam hydrometeorologických předpovědí,
až do roku 2002 největší povodeň v Praze.
5. Mrzne nos i kos:
mrazy 1929, stovky životů, polovina ovocných stromů, ptactva a zvěře
V rámečku: Bradáč - zachmurřený vousáč, původně na Juditině mostě (do povodně roku 1342, kdy byl most z velké části stržen) - zřejmě jeho stavitel, pak na Karlově mostě, pod Křižovnickým náměstím. ukazoval až do 16. století stav vody na Vltavě:
voda dosáhla vousů - lidé bydlící u Vltavy museli pryč,
Pokud voda dosahovala k jeho hubě, na staroměstské straně se vilila voda do ulic.
Pokud voda vystoupila až k jeho pleši, bylo možné jezdit na lodičkách po Staroměstském náměstí!
Další rámeček: 1784 ledy ohrožují Karlův most - led je silný 120 cm. Velitelé pražské posádky hrabě Wallis a generál von Petzenštein odmítají rozstřílet led šestiliberními kanony nebo houfnicemi (v prvním případě by to bylo neúčinné, v druhém by mohlo dojít k zranění ostřelovačů nebo okolních lidí, zaseženo by bylo jen jedno místo v ledu).
24. února dojde k oteplení a Vltava stoupne během 24 hodin o 4 metry, voda podemílá pilíř Karlova mostu i se strážnicí, utopili se tři vojáci ve stráži.
Roku 1799 hrozí podobná situace - jsou vydány nejstarší instrukce v Čechách, jak se za této situace zachovat.