Nejděsivější bilance přírodních katastrof dosahují stovky tisíc lidských obětí. Není přitom žádnou výjimkou, že takto hrozivá čísla zasáhla civilizaci v dobách, kdy po světě chodilo jen několik málo stovek milionů lidí.
Ačkoli se moderní člověk může cítit v naprostém bezpečí a uklidňovat se představou, že před ničivými živly bude včas varován a dobře chráněn bezpečnostními opatřeními, opak je pravdou. Příroda stále ještě má nad člověkem navrch a podle toho, co předvádí, ještě dlouho mít bude. Ničivé záplavy, silná zemětřesení a sesuvy půd, výbuchy sopek. To vše hrálo v lidských dějinách velmi výraznou roli, a tato role nijak nepolevuje ani na počátku 21. století. Stačí vzpomenout na tragické zemětřesení v Iránu 26. prosince 2003, které téměř srovnalo se zemí město Bám a přes poměrně slabou magnitudu 6,3 stupně si vyžádalo 40 000 obětí. Přesně rok poté došlo k jedné z nejtragičtějších katastrof moderní éry – tsunami v Indickém moři, která má na svědomí mezi 230 a 270 lidských životů.