Havlíček Zbyněk

Zbyněk Havlíček ( 22. května 1922 - 7. ledna 1969), básník, literární teoretik, psychoanalytik a překladatel.

Život

Narodil se roku 1922 v Jilemnici jako syn spisovatele Jaroslava Havlíčka, zemřel o 47 let později - 7. ledna 1969 v Praze. Po reálném gymnáziu v Praze (1933-1941) studoval v letech 1945-1950 na Filozofické fakultě UK psychologii, filozofii a estetiku.

Pracoval jako klinický psycholog, psychoterapeut a psychoanalytik v psychiatrických léčebnách v Dobřanech a Sadské, a vedle odborných studií překládal z francouzštiny.

Své básně psal v citovém vypětí, inspiroval se svými vzpomínkami či exotickými představami, nebránil se přirozené sexualitě v literatuře, a to jak v podobě lásky, něhy, tak jako drsné pudové nízkosti. Jeho dalšími oblíbenými tématy byl marasmus stalinské doby, v které žil, ničivý politický systém, teror duševně i mravně mrzačící člověka a současně apokalyptická vize jaderné katastrofy.

Sbírky tohoto období jsou Zem zemřít (1945), Odvahu! I. (1946), Odvahu! II. (1946-47), vznikl básnický text Karlotta plove prsa (1947). Formuloval také své „desatero“ odvahy (východisko jeho Prolegomen poesie napsaných v roce 1951), jemuž se snažil být věrný po celý zbytek života: „Nesmiřitelnost! Stavět vše mimo zákon! Erotizovat! Sadistickou krásu! Katastrofu vědomí! Rozpor jako podstatu bytí! Fantazii jako metodu poznání! Svobodu jako permanentní revoluci! Poesii jako dialektické delirium! Báseň jako absurdní ekvivalent absurdního světa!“ (1946).

více o něm na Wikipedii