Velké permské a triaské umírání

Co potřebujeme před čtením článku vědět (odkaz jdou na stránky české Wikipedie)

MEZOIKUM - česky druhohory: skládají se z období trias, jura, křída (od nejstaršího po nejmladší)

Třetihory (Terciér) je geologická perioda patřící do éry kenozoika. Název pochází z označení „Montes tertiarii“ zavedeného r. 1759 Giovannim Arduinim pro málo zpevněné souvrství severoitalských Alp. Spodní hranice je kladena mezi 65-67 miliony let, opírá se hlavně o vyhynutí amonitů a velkých plazů, svrchní na 1,63-1,8 mil

Informace v tomto článku vycházejí ze speciálu 21. století: 111 největších katastrof v dějinách Země (podzim 2007)

Nejen dinosauři, ale vymírání začalo mnohem dříve a také pravděpodobně vinou dopadu vesmírného tělesa na naší Zemi. Na přelomu prermu (konec prvohor) a triasu (začátek druhohor), tedy v době před 251 miliony let, zmizelo z povrchu Země na 95 procent všech rostlinných a živočišných druhů.

Bádání po kráteru ztěžují velké změny, které od té doby v zemské kůře nastaly: Pangea - původní kontinent se rozdělil a přípraný kráter svědčící o dopadu objektu se rozplynul. Jakýsi důkaz o tom však přinesla analýza starověkých vrstev hornin. Byly v nich nalezeny fullereny - složíté uhlíkaté molekuly, které jsou schopny v sobě zachytit hellium nebo argon. A právě ve fullerenech pocházejících z uvedené doby byl objeven plyn, jehož struktura ukazuje, že nemohl vzniknout na naší planetě, ale ani ve sluneční soustavě. Vědci se shodují na tom, že tento plyn se sem dostal zřejmě prostřednictvím komety, která způsobila hromadné vymírání na konci permu. Že to nejspíš nebyl asteroid, usuzují badatelé z toho , že ve zkoumaných vrstvách nebylo často nalezeno iridium. Tento prvek je typický pro planetky a jeho nález pomohl identifikovat yucatanský kráter, o které se podrobněji zmiňuji v jiné části stránek.

Před 230 miliony se objevili první dinosauři, ale stále tu bylo ještě velké množství jiných druhů plazů, které s nimi soutěžily. Největší dinosauři  z konce triasu - plateosauři - dosahovali délky kolem šesti metrů, většina zástupců tohoto druhu však byla mnohem měnší. Na přelomu triasu a jury ale došlo k dalšímu vymírání druhů, které otevřelo dinosaurům cestu k nadvládě nad planetou. Podle paleontologických nálezů bylo toto vymírání velmi rychlé a dramatické. Jedna z teorií, k níž se přiklání stále více vědců, spojuje vymírání před 200 miliony let s dopadem cizího tělesa na povrch Země. Jako pontencionální místo dopadu určili vědci kráter Manicouagan v kanadské provincii Québec, který ovšem vznikl o 14 milionů let dříve, než začalo toto vymírání. Tyto nesrovnalosti však mohou mít na svědomí nepřesnosti v datování.

Dalším důkazem dopadu planetky či komety jsou krystaly hornin poškozené velkým tlakem, působícím po krátkou dobu. Zatím nepotvrzené stopy poškozených krystalů byly objeveny v horninách z přelomu triasu a jury nalezených v Itálii. Ve fosilních záznamech z tohoto období se rovněž nalezl zvýšený výskyt pylu a výtrusů kapradin. Kapradiny by měly být schopny velmi rychle po katastrofě pokrýt pevninu.